Uzbecký tanec a hudba podle regionů

Jedna země, několik tradic

Uzbekistán je často považován za jednu z hudebně nejrozmanitějších zemí Střední Asie a Wikipedie to připisuje dlouhé historii jeho hudby a velké rozmanitosti stylů a nástrojů. Scénická umění nejsou jediným folklorním repertoárem. Mění se podle regionu: Chórezm, Ferganské údolí, starobylá města Buchara a Samarkand. Koncert, který jmenuje Ferganské údolí a Chórezm, jako to činí vstupenka do Marokand Concert Hall, jmenuje dva odlišné světy, a tento průvodce představuje, co o každém z nich říká UNESCO a Wikipedie, abyste se na pódiu dokázali zorientovat. Dobrým pravidlem je chápat tradici každého regionu jako samostatnou položku na seznamech UNESCO, a ne jako variaci na jediné téma.

Chórezm a tanec Lazgi

Lazgi je tanec, který UNESCO spojuje s Chórezmem. Jeho zápis z roku 2019 pod názvem Chórezmský tanec Lazgi jako nehmotné dědictví lidstva popisuje pohyby, jež odrážejí zvuky a jevy okolní přírody a pocity lásky a štěstí. Tanec byl původně spjat s Chórezmským regionem a od té doby se rozšířil po celém Uzbekistánu. UNESCO dodává, že vyobrazení tance lze nalézt na archeologické lokalitě Tuproqqala v Chórezmském regionu, což uvádí jako svědectví o staletých kořenech tance, a že tanec vychází ze společenského života místních komunit. Chórezm je pravopis použitý na vstupence; zápis UNESCO užívá pro tentýž region podobu Khorazm a v tomto průvodci se objevují obě.

Jak se Lazgi provádí

Podle UNESCO vystupují v tanci Lazgi hudebníci, zpěváci a tanečníci harmonicky a texty písní jsou věnovány především oslavě lásky a laskavosti. Uvádí dva typy tance: scénický tanec, který tyto pocity vyjadřuje konkrétními pohyby, a interpretační improvizovanou formu, v níž se rytmus a taneční pohyby stávají dynamičtějšími a akce proměnlivějšími. UNESCO také poznamenává, že melodie a tanec jsou tak přitažlivé, že diváci začnou sami tančit. Provádí se během státních svátků a lidových slavností a v každodenní interpretační formě při komunitních a rodinných událostech. UNESCO popisuje tanec jako klíčovou formu sebevyjádření, která se předává mezi generacemi prostřednictvím vytváření nových verzí představení.

Ferganské údolí a Katta Ashula

Katta Ashula, doslova „velká píseň“, je tradiční píseň, kterou UNESCO popisuje jako součást identity různých národů Ferganského údolí v Uzbekistánu – údolí, které je domovem také Tádžiků, Ujgurů a Turků. UNESCO uvádí, že jde o osobitý žánr spojující scénické umění, zpěv, instrumentální hudbu, východní poezii a posvátné rituály. Zahrnuje témata od lásky po filozofické a teologické koncepty vesmíru a přírody a ponechává prostor pro improvizaci. Interpretuje ji nejméně dva a nejvýše pět zpěváků a na seznam byla zapsána v roce 2009. UNESCO dodává, že ji podporují festivaly a soutěže pořádané vládou a místními úřady spolu s programy zaměřenými na její předávání mladým lidem.

Učit se tradici sluchem

Tyto tradice se předávají z člověka na člověka. UNESCO uvádí, že Katta Ashula se předává ústně od mistra k žákovi, z jedné generace na druhou, během náročného učení. Shashmaqom rovněž závisí na ústním předávání, protože UNESCO poznamenává, že standardní notační systém dokáže zachytit jen základní rámec hudby, a tak ústní předávání od mistra k žákovi zůstává hlavním prostředkem uchování hudby a jejích duchovních hodnot. Proto záleží na živých interpretech: to, co soubor udělá s frází nebo rytmem, pochází od učitele a předává se v místnosti, kde to studenti mohou slyšet. V obou případech je učitelova verze referenční a notace, pokud existuje, je jen její skicou.

Buchara, Samarkand a Shashmaqom

Shashmaqom, což znamená „šest maqomů“, je klasická hudební tradice městských center Střední Asie. UNESCO popisuje fúzi vokální a instrumentální hudby, melodických a rytmických idiomů a poezie, provozovanou sólově nebo skupinou zpěváků s orchestrem louten, houslí, rámových bubnů a fléten. Bucharu označuje za historické a duchovní centrum Shashmaqomu. Wikipedia uvádí, že styl podle všeho vznikl ve městech Buchara a Samarkand. UNESCO jej zapsalo v roce 2008 a uvádí, že představení obvykle začínají instrumentálním úvodem, po němž následuje nasr, hlavní vokální část. UNESCO dodává, že naprostá většina současných interpretů Shashmaqomu v Tádžikistánu a Uzbekistánu jsou absolventy Taškentské konzervatoře.

Nástroje, se kterými se můžete setkat

Wikipedia rozděluje tradiční nástroje Uzbekistánu do tří rodin. Mezi strunné patří dutor, rubob a tanbur, všechny loutny s dlouhým krkem a pražci, dále gʻijjak, smyčcový nástroj na způsob houslí, a chang, úderná citera. Mezi dechové patří karnay, dlouhá trubka, nay, příčná flétna, a surnay, pronikavý hoboj. Mezi bicí patří doira, rámový buben, a nogʻora, hrnecovitý buben potažený navrchu kůží. Konkrétní vystoupení využívá jen některé z nich, takže seznam je slovníkem pro poslech, nikoli sestavou pro kterýkoli večer. Článek Wikipedie o náměstí Registan uvádí, že královská prohlášení zde ohlašovaly fanfáry na obrovské měděné trouby zvané dzharchis.

Kostým v tanci

Kostým dává regionálnímu tanci jeho podobu. Wikipedia popisuje ikat, techniku barvení, při níž se rezerva nanáší na příze před tkaním, jako běžný v uzbecké kultuře, a uvádí, že uzbecký ikat se vyznačuje výraznými a okázalými vzory. Doppa je tradiční čepička uzbeckých a ujgurských národů s vyšívanými vzory, které mohou naznačovat rodné město nositele, a rozlišuje se několik typů podle výšivek nebo místa původu. Ve scénickém tanci jsou právě takové detaily tím, co se divák může naučit číst, i bez programové poznámky. Průvodce kostýmy jde ještě dál. Wikipedia dodává, že nejstarší vyobrazení doppy se nacházejí v umění 15. století z dnešního Uzbekistánu.

Přečtěte si dále: Uzbecký kroj: ikat, suzani a doppa

Představení v sále a komunitní událost

Popisy UNESCO řadí Lazgi a Katta Ašulu k svátkům, slavnostem a rodinným událostem a k tomu, jak komunity vyjadřují samy sebe. Koncertní sál toto prostředí mění: publikum sedí, hodina je pevně daná a materiál je vybírán a zkracován pro návštěvníky. Není to chyba, ale stojí za to to vědět. Inscenované představení může představit tradici a její podobu i zvuk; nedokáže však reprodukovat příležitost, pro kterou tradice existuje. Berte hodinu v sále jako úvod a čtěte či poslouchejte dál, pokud vás některá z tradic zaujme. To platí pro téměř každou inscenovanou folklorní show na světě a je to dobrý důvod, proč si o tradicích přečíst ještě před cestou.

Jak číst program ve váš večer

Vstupenka do koncertního sálu Marokand neuvádí žádné konkrétní skladby a účinkující se mohou změnit, takže zde není slíben žádný konkrétní tanec ani píseň. Můžete však sledovat signály popsané výše. Pokud je scéna živá a pohyby mění tempo, může se podobat dynamické, interpretační formě, kterou UNESCO u Lazgi popisuje. Všímejte si kostýmu, čepiček a textilních vzorů a poslouchejte, jak buben a melodie spolupracují. Pokud vás některá tradice zaujme, dokumenty UNESCO k Lazgi, Katta Ašule a Šašmakomu jsou volně ke čtení a obsahují fotografie i film, takže můžete hned pokračovat.

Pro koho to není

Tento průvodce vám neříká, co obsahuje program konkrétního večera, a není odbornou studií. Pokud chcete recitál klasického repertoáru makomu, hledejte specializovaný koncert, nikoli divadelní revue. Pokud chcete slyšet komunitu vystupovat na svatbě nebo o svátku, to se odehrává v živém prostředí, ne na vstupenkou přístupné scéně. Pokud chcete hlubokou a podrobnou historii uzbecké hudby, začněte u článku na Wikipedii a u dokumentů UNESCO citovaných níže. Pro hodinový úvod do kostýmů a tance je představení v sále rozumným začátkem. Průvodce také nepokrývá ostatní regiony Uzbekistánu ani městské tradice Buchary do takových podrobností, jaké by nabídla kniha.